Operace Barbarossa - 22. června 1941

Operace Barbarossa - 22. červen 1941

Patová situace

Po kapitulaci Francie a z pohledu Německa neúspěšné Bitvě o Británii, hledalo německé velení východisko z nastolené patové situace. Hitler se domníval, že Velká Británie spoléhá na sovětský vstup do války a pokud by jim tyto naděje vzal jeho dobytím, kapitulace bude nevyhnutelná. Zaměřil tedy svůj zrak směrem na východ.

David s Goliášem

Operace Barbarossa byl krycí název pro onu invazi německých vojsk na území Sovětského Svazu. Dle předpokladů německého velení, zakládajících se na sovětském debaklu ve Finsku a informací od rozvětky, měla válka na východní frontě trvat jen 3 měsíce. Hitlerovi přišlo přehnané už tvrzení, že SSSR disponuje 10 000 tanky, ve skutečnosti to bylo ještě mnohem více. Na začátku války měli sověti přes 20 000 tanků, naproti tomu na německé straně to bylo 4000. Dvojnásobnou převahu měli sověti i ve vzduchu. Navíc jen polovina z tanků Wehrmachtu byly Panzer III a Panzer IV, zbytek tvořily zastaralé lehké tanky. Ovšem kvalitou výcviku se té německé žádná jiná armáda nevyrovnala.

Začátek operace

Za svítání 22. června se daly německé síly do pohybu. Moment překvapení byl devastující. Luftwaffe zajistila vzdušnou dominanci, když zničila první den přes 1200 letadel. Většina z nich ani nestačila vzlétnout. Vzápětí se na postup daly také mechanizované sbory.

Sever a Jih zajištěn

Postup byl veden třemi směry. Severní skupina armád s 4. tankovou armádou generála Höpnera bleskově postupovala Pobaltím a na Leningrad. Německé jednotky zde nenarazily na vážnější odpor. Na jižním směru čelila německá vojska již velké koncentraci nepřítele. Ten podnikal spoustu protiútoků a postup skupiny byl tak ze všech 3 nejpomalejší. Situace se ale změnila po obkličovacím manévru 1 tankové skupiny Ewalda von Kleista u Umaně, kde se jí podařilo zajmout 20 sovětských divizí a dosáhnout úspěchů na Ukrajině.

Stalinův Trest

Ve středním směru postupovala 2. a 3. tanková armáda generálů Heinze Guderiana a Hermanna Hotha hluboko do vnitrozemí směrem na Minsk. Setkaly se s velmi neorganizovaným sovětským odporem a zbrklými protiútoky, které snadno odrážely. Minsk padl po 5 denním boji, 14 července u Minského kotle němci zajali 300 000 mužů a ukořistili 2500 tanků. Stalin za tuto potupnou porážku nechal velícího generála Pavlova a několik dalších důstojníků popravit.

Velké ztráty

Za první měsíc pronikla německá říše do hloubky 300 až 600 km a nadále postupovala. Avšak průběh operace nebyl tak hladký, jak se původně očekávalo a počet padlých na německé straně byl již třikrát vyšší než při tažení v Evropě.

Odložení úderu na Moskvu

Postup tankových skupin generálů Hotha a Guderiana se postupně zpomaloval jak přicházely čerstvé sovětské zálohy z vnitrozemí. Guderian se chystal na finální útok na Moskvu. 21. srpna přišel rozkaz od Hitlera, aby se tankové skupiny rozdělily a generál Hoth pomohl s postupem severní skupině armád u Leningradu, Guderian se měl vydat na jih a pomoct s obklíčením sovětů u Kyjeva. Tento rozkaz vyvolal mezi německou generalitou rozruch, sám Guderian si vyžádal u Hitlera audienci, aby ho přesvědčil k postupu na Moskvu. Ten ovšem nepolevil.

Kyjevský kotel

Guderianova armáda se vydala na jih a jeho tanky uzavřely tzv Kyjevský kotel, který se stal největším obklíčením v historii. 500 000 mužů zůstalo odříznuto, jen hrstce z nich se podařilo probít skrz. Boje trvaly do konce září a zdržely němce od finálního útoku na Moskvu, přesně jak se Guderian obával.

Operace Tajfun

Po úspěšném manévru se tankové skupiny generálů Hotha, Guderiana a Höpnera na konci září obrátily opět směrem na Moskvu. Začala tak operace Tajfun, finální bitva o Moskvu. Operace Barbarossa se dá nazvat nacistickým taktickým vítězstvím, ovšem nesplnila očekávání a proto se považuje za strategický neúspěch, kdy se místo 4 měsíčního tažení válka protáhla na další 4 roky.